Břeclavsko, a ještě blíže Lednicko-valtický areál, je oblastí mnoha alejí. Převažují kaštanové. Hlavní a dávní architekti této krajiny, rody Liechtenštějnů a Dietrichštejnů je zbudovaly, aby jim sloužily. Stín pro koně, projíždějící panstvo v kočáře a ochrana před větrem, byly ve své době k nezaplacení. S náležitou péčí se o stromy také tehdy starali.

V dnešní době aleje plní už jen spíše funkci estetickou. Stromy zestárly, dorostly mohutných rozměrů, a jako starý člověk, i starý strom vyžaduje více péče. Této se nedostává. S každou letní bouřkou a silnějším větrem tyto aleje nahání strach.

Výška a stáří stromů není sama o sobě nebezpečím. Jejich zdravotní stav sice ovlivňují různí škůdci, s čím ale jejich otcové nepočítali je automobilismus a s ním spojená chemická úprava vozovek v zimě, která stromy přímo decimuje. S každým koncem zimy vídávám na mnohých kmenech těchto stromů z dálky zářicí značky, které odborníci, vznosně zvaní arboristé, na stromech, jejichž zdravotní stav je špatný, sprejem vyznačili. Stromy jsou určeny k pokácení, či ořezu. Tyto značky letos opět na kmenech zářily od konce zimy až do víkendové bouřky, která se naším okresem přehnala.

Při své cestě mikulovskou alejí den poté jsem narazil na mnoho spadených větví, ale především na dva mohutné spadené stromy. Ano, i tyto dva měly na sobě onen křížek. Odborníci se trefili přesně. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Kolik lidí však musí ještě zemřít? Kolik aut, domů musí ještě skončit pod tíhou spadlých kmenů, než se někdo rozhodne nemocné stromy pokácet včas?