Mnozí z vás už mají tu zkušenost a přečetli si článek na webových stránkách Města Břeclavi pod názvem Nové rollboardy usnadní turistům orientaci, mnozí z vás už ony rollboardy, otáčecí nástěnky, chcete–li, na vlastní oči viděli.

Asi patnáct centimetrů vysoká betonová patka kruhového tvaru, do ní zapíchnutá nerezová tyč a na tom všem šestiboký plastový útvar mající ambici na minimálním prostoru obsáhnout naprosté minimum informací. Ve městech a dědinách na chodníku můj estetický jemnocit nijak neuráží, ale v přírodě působí naprosto nepatřičně. Nerez do přírody nepatří páni stvořitelé. Starého dobrého dřeva je třeba. Například u Nového dvora tento informační kolotoč na trávě dělá dojem, jakoby ho tam někdo zapomněl. Vážně nepěkná podívaná.

Na malém prostoru spousta velkých fotek, na každé straně kolotoče základní banální informace o jedné z památek ve třech jazycích. Tak rollboard vypadá, pro toho, kdo jej ještě neviděl. Pokud se jako turista nacházím u Loveckého zámečku, chci právě jen o něm vědět maximum, chci vědět něco o lovu v dobách Lichtenštejnů, chci vědět něco o místní fauně a floře, zkrátka chci znát co možná nejvíc o místě, kde se nacházím. Je mně houby po poštorenském kostele, kterého je na každém druhém oficiálním propagačním letáčku LVA plno a břeclavská radnice na tento letáček nedala ani korunu.

Nevím, kolik to celé stálo, nevím, kdo to platil a vcelku mě to ani nezajímá. Nezajímá mě ani, proč město píše na svém webu propagandistické články tohoto typu obsahující zcela smyšlený rozhovor s fiktivním turistou, který právě díky rollboardu nyní touží vidět poštorenský kostel, protože před pěti lety, kdy tu prý byl naposledy, o něm nevěděl. Co mě ale zajímá, je, kolik skutečných turistů dokáže rozmařilé vyhazování peněz města za projekty typu diskutovaných plastových miniatur do Břeclavi přitáhnout. Kolik řízků s bramborovým salátem skuteční turisté spořádají v břeclavských restauracích, kolik zmuchlají ložního prádla v břeclavských hotelích či penzionech a kolik utratí peněz za zboží a služby dalších břeclavských podnikatelů. Těmito otázkami se marketingoví mágové břeclavské radnice vůbec nezabývají. Proč taky. Na turisty není třeba čekat. Peníze se přece dají vydělávat i jinak. Něčí kamarád přeci ty rollboardy vyrobit musel.