Koncem února napsal Břeclavský deník, že policisté nedovolili položit zapálenou svíčku břeclavskému starostovi Dymo Piškulovi a jeho zástupci Martinu Radkovičovi před budovu historického Moravského zemského sněmu, dnešního Ústavního soudu v Brně.

Tento drobný incident se odehrál při pochodu promoravských aktivistů a příznivců politické strany Moravané Brnem. Starosta Piškula byl, dle informací z tisku, jedním z mála, kteří se rozhodli svíčky zapalovat. Tento průvod, včetně Piškuly, tak nerespektoval zákon o ústavním soudu, který ve svém okolí, až do vzdálenosti jednoho sta metrů, shromažďování explicitně zakazuje.

Piškula se pak před policisty oháněl svou funkcí starosty Břeclavi, když mu byla svíčka sfouknuta. Zcela adekvátní zásah policie na to, že shromáždění v této lokalitě bylo protizákonné. Co ale adekvátní není, jsou Piškulovy panské způsoby, kterými se na akci prezentoval. Co má společného Břeclav a funkce starosty, kterou z vůle voličů, respektive zastupitelů, vykonává, s jeho soukromými názory na územní uspořádání našeho státu?

Ptal se někoho z břeclaváků, zda si přeje obnovu zemského uspořádání, když takto vystupuje? Na svůj názor má pochopitelně Piškula právo, nicméně pokud chce ze svého silného moravistického přesvědčení zapálit svíčku před budovou Ústavního soudu, určitě se mu to podaří, ale ne jako členovi protizákonného shromáždění. Nebudou u toho ovšem novináři a to mu možná už nestojí za to. Máme fungující krajskou samosprávu, zemské uspořádání je velmi dávnou minulostí a ulice, kde se incident odehrál, se jmenuje Joštova, tím bylo moravské historii, myslím, učiněno za dost.