Mimořádný novinářský zájem o nedávno oficiálně odhalené autorství bývalého břeclavského starosty u sbírky veršů Čekání na den lásky mě velmi překvapil.

V uplynulých osmi letech se pod vedením starosty Davida G. (asi Goliáše) Kamenného událo v břeclavské komunální politice mnoho závažnějších zvěrstev hodných pozornosti žurnalistů, než nákup jedné brožurky za pár korun. Proč ten zájem tedy? Je to prosté.

Na rozdíl od milionových kauz typu břeclavského zámku, plastových miniatur, či kontroverzních pronájmů, je lyrické minidílko svými rozměry a maxidílko svým obsahem a  nákladem velmi netypickou ukázkou, kam až může nabubřelost, sebestřednost a mocenská slepota komunálních politiků zajít. Snadno vysvětlitelné a čtivé téma, které svou jasnou prostotou zvedá ze židlí. Psali o něm snad všichni. I ti, které politika běžně nezajímá. Zařekl jsem se, že už se k tomuto tématu vyjadřovat nebudu. Jednak proto, že bych byl asi třiasedmdesátý v řadě, a jednak proto, že nemám, co bych k věci řekl nového. Je to škvár, je to předražené, jasná malá domů. To všechno už jsme četli v desítkách případů. Tento svůj závazek vůči sobě samému jsem s úspěchem dodržel. Naneštěstí se diskutovaná sbírka nejprodávanějšího českého (pardon moravského) básníka dnešní doby dostala nakonec i ke mně.

Nemohl jsem si pomoci. Nemám vzdělání na to, abych hodnotil uměleckou hodnotu tohoto výrobku a musel bych oběhnout pár tiskáren a grafiků, abych získal představu, o kolik levněji se něco podobného dá pořídit u konkurence. Středoškolská znalost jazyka českého mi ale bohatě stačí na to, abych věděl, že ve slově víska (myšleno malá ves, vesnička) se píše se S uprostřed, a nikoli Z, jak napsal poeta Kamenný. O to horší je mé zjištění, že se jedná o první báseň sbírky na straně pět. Listuju dál. Strana devět a text „kdy se dvěmi světelnými kužely…,“ strana dvanáct „padne občas stín, přinášející sebou hlubokou depresi…,“ strana čtyřicet šest „kapku z Tvých něžných vlasů pro které sousty chlapců chodí a stále prosí…,“ strana čtyřicet osm „mohli najít živé světlo probouzející všechny srdce světa…,“ a mnohé další jsem možná při rychlosti čtení přehlédl.

Kromě těchto chyb a překlepů najdete ve sbírce přibližně od její poloviny dále podivně odskočené konce odstavců, které nekorespondují se zarovnáním ostatního textu. Možná mnou nepochopený záměr božského Davida G. Kamenného. Co tím chci říct? Že břeclavský Edgar Allan Poe ve škole asi propadal z mateřského jazyka? Nic takového. I mistr tesař se někdy utne. Čekání na den lásky je však zmetek. Nedostatečná předtisková příprava, a jak se zdá, tak jazykovou korekturou sbírka neprošla vůbec. Čím jiným, než bezchybným jazykem by literární dílo mělo promlouvat?

Návod k použití vysavače strávím i s chybami. Ale to, jak minulé vedení radnice hospodařilo se svěřenými prostředky a takové zmetky nedokázalo včas reklamovat, případně tento paskvil dodavateli vrátit, strávit nedokážu. Čeho se ještě dočkáme u jiných městských zakázek, když takovou banalitu nebyli schopni převzít bez vad a nedodělků? Autorovi ze srdce přeji, aby se lásky jednou dočkal. Mám však pocit, že po svém dlouholetém angažmá v komunální politice čeká na Godota.